Autor článku má samozřejmě pravdu v tom, že virtuální sídlo (tzv. office house) usnadňuje podnikatelům podnikání, neb jim šetří mnoho nákladů souvisejících s náklady vedení chodu svého podnikání. Jaksi se však neřeší otázka nedohledatelnosti daňového subjektu v rámci úmyslu správce daně provést místní šetření a ověřit údaje vykázané v rámci podaného daňového přiznání apod. Nebudeme si nalhávat, že office housy využívají seriózní podnikatelé, kteří chudáci nemají na to, aby měli sídlo, ale naopak na těchto adresách sídlí v 80 % (a to jsem ještě nohama na zemi) obchodní korporace, které:
1) vykazují minimální vlastní daňové povinnosti, často totiž slouží pouze k účelovému praní peněz s následným vylákání daňové výhovy v rámci podvodného řetězu plátců; 2) mají statutární orgány alá bílé koně (nejlépe z jiného členského státu, bydlištěm někdě na obecním úřadě apod.); 3) nechtějí být dohledatelné, není to v jejich zájmu (fiktivní sídlo, žádný nebo neexistující tel. kontakt),
přičemž z výše uvedeného je vlastně zřejmé, že tyto obchodní korporace nemají žádný zisk, takže pokud by měly výdaje v podobě vedení faktického sídla, bylo by jim to ke škodě (musely by totiž fakticky nějaké penízky odvádět, a to v úmyslu nemají, když jde jen o to protočit co možná nejvíce peněžních prostředků v rámci nějakého podvodného řetězce).
Za sebe musím říci, chceš podnikat, měj trvalé bydliště na skutečné adrese (žádný obecní úřad) a faktickou adresu sídla, kam, když někdo přijde, tam jsi. Bohužel, zákony se stále mění a jdou více a více na ruku podvodnému jednání (viz. základní kapitál obchodních korporací).
gmail.com
(
