Třeba se při pohledu na řadu chybiček svolané hromady placený zaměstnanec bojí chodit do práce, stejně jako statutárové se mohou bát docházet do sídla pro své statisícové platy do doby, než vstoupí v účinnost navržené pojistky na stamilionové škody?
Vždyť chtít projednávat cenu odkupu nebo zpeněžování akcií, když nikde v materiálech společnosti nedohledám hodnotu velké části jí nárokovaného majetku viz zmíněná pohledávka za trusty mi přijde jako ptákovina. To je jako chtít určit prodejní cenu auta a nevědět, zda v garáži stojí mercedes, nebo trabant. Taky nechápu, proč se představenstvo vymezuje vůči bodu 6, nabytí vlastních akcií z důvodu nepravomocně zrušené emise akcií druhého úpisu, když stačí u těchto rozlišitelných akcií například odložit účinnost v případně schváleného návrhu do doby pravomocného rozhodnutí, zvláště když je zřejmé z omezení počtu akcií případného odkupu či dražby, že se věc týká akcií z úschovy, jež nebyly druhým úpisem dotčeny?
Kdy naopak je zřejmé, že místo této účelové hry na bdělé strážce je třeba návrh představenstvem posoudit z pohledu zcela jiných reálných rizik a hledisek. Například mne by zajímalo, proč by případný výnos z úspěchu společnosti z následného a očekávaného převzetí vymáhaných pohledávek při odloženém odkupu či zpeněžení uložených akcií měl jít ve prospěch budoucího nabyvatele, a riziko ve prospěch současného vlastníka prodávaných akcií s omezením ceny jejich prodeje? Proč nejsou představenstvem posouzena tato rizika z nastavení procesu, jenž už na první pohled nápadně připomíná nekalé praktiky, vyplývající ze zneužití postavení ve společnosti, pokud by taková anomálie hlasováním akcionářů prošla za situace, kdy se představenstvo a dozorčí rada spěchá pojisti na stamilionové škody, způsobené společnosti a jejím akcionářům?